Předci
Předci koní nevypadali vůbec tak jako dnešní kůň. První známí předek koně je Eohippus (Eos je jitřenka a hippos kůň, tedy kůň z úsvitu věků nebo kůň ranních červánků), který žil asi před 75 milióny let. Byl velký asi jako kočka až liška nebo pes a na každé noze měl pět prstů zakončených kopýtky. Žil v pralesích Severní Ameriky a živil se rostlinou potravou. Asi o patnáct miliónů let později už Eohippus měl na předních nohou jen čtyři prsty a na zadních tři. V kohoutku byl vysoký asi 36 cm a odhaduje se, že vážil pět a půl kila. Podle prostředí, kde žil, můžeme říci, že barva srsti vypadla podobně jako srst jelen a byla tmavá se světlejšími skvrnami, což je vlastně ochranné zbarvení lesních zvířat. Zuby vypadaly jako zuby prasete nebo opici. Bylo jich 44 a skvěle se hodily k spásání listů. V Evropě bylo objeveno podobné zvíře jako Eohippus, které dostalo jméno Hyracotherium. Prokázalo se, že v době, kdy obě zvířata žila, byla Severní Amerika a Evropa jeden jediný kontinent a že obě zvířata patří do stejného rodu. Hyrocotherium však bylo popsáno dříve, a tak se dnes užívá tento název.
Eohippus měl mnoho potomků, ale nejznámější z nich jsou Mesohippus a Miohippus, kteří žili v době před asi 40 až 25 milióny let. Oba dva druhy byly vetší, měly delší nohy a zuby uzpůsobeny ke žvýkání rozmanitější potravy. Už měly jen tři prsty na každé noze, ale prostřední nesl největší váhu. K největšímu přelomu ve vývoji koní došlo zhruba v miocénu, který trval od 25 do 10 miliónů let. Tehdy se změnilo podnebí a pralesy vymizely. Místo pralesů byly pláně a stepi. Kůň, aby přežil, se musel novým podmínkám přizpůsobit. Změna chrupu a prodloužení krku mu pomohlo lépe spásat trávu, nohy se ještě více prodloužily a na nich zůstal plně vyvinutý jen silný prostřední prst chráněný silným kopytem. Díky těmto změnám kůň zvýšil svoji rychlost při útěku před nebezpečím.
Předkem rodu Equus, který stál na jediném kopytě a který byl už opravdový kůň, byl Pliohippus. Pliohippus vznikl v Americe asi před 3 nebo 2 milióny let (dříve než člověk). Kůň se díky pevninským mostům rozšířil i do Asie. Do Austrálie se však nedostal, protože pevninsky most spojující Austrálii s ostatními kontinenty už zanikl. Když skončila doba ledová (asi před 10 tisíci lety), pevninský most zaplavilo moře. V Americe kvůli neznámým důvodům koně vymřeli a byli tam dovezeni až španělskými dobyvately.
Na počátku lidských dějin byli tři typy divokých koní. Tyto plemena stala základem všech plemen domácích.
Prvním typem je kůň Převalský, který jako jediný z těchto tří typů žije ještě dnes, i když jen v malém počtu. Můžeme ho vidět v zoologických zahradách a podrobněji je o něm napsáno v plemenech.
Dalším typem je tarpan, který byl oproti koni Převalskému lehčí a jemnější.
Poslední typ je prý Equus silvaticus nebo robustus. Byl to těžký a pomalý, kůň od kterého se odvozují chladnokrevná plemena. Je to však trochu sporný typ, protože podle zoologů přízvisko silvaticus (sylvestris) patří lesnímu tarpanu a podle paleontologů dokonce vůbec neexistoval. Velcí a těžký koně vymřeli v době ledové a tak nemohli být nikdy domestikováni.