Život hříběte

Hříbata jsou, stejně jako všechna mláďata, od přírody velmi zvědavá. Zdá se, že chvíli nepostojí na stejném místě. Když je několik hříbat v jedné ohradě, hrají si spolu třeba na honěnou. svými hrami se leccos naučí. A navíc, pohyb je velmi dobrý kvůli zesílení kostí. Proto jsou také hříbata, která mají omezený pohyb, většinou malá a mají problémy se stavbou těla (kopyta, hřbet,...). Hříbat však také musejí odpočívat a to, vzhledem k jejich meustálému dovádění, je často.
Během prvních asi tří dnů hříbě saje od matky mlezivo, ve kterém jsou látky, které hříbě vyživuje. Teprve po těchto třech dnech se mlezivo přeměňuje v mléko. Když hříbě saje od matky mléko, je to nejen kvůli nasycení, ale také kvůli udržování vztahu mezi matkou a hříbětem. A to je velmi důležité. Když hříběti narostou mléčné zuby, začně žrát i ostatní potravu. Nejdříve se pase jen tam, kde se pase i jeho matka. To je velmi důležité, protože díky tomu se naučí rozeznávat jedovaté rostliny. Ale i tak je potřeba dbát na to, aby se jedovaté rostliny v blízkosti hříběte a i dospělého koně moc nevyskytovaly.

Vztahy mezi matkou a hříbětem

Klisna ví přesně, jak se má o hříbě starat (ne vždy) a to díky instinktu. Když má klisna hříbě, je velmi odvážná. V případě nebezpečí se mu dokáže postavit "čelem". Udělá cokoli, jen aby se jejímu hříběti nic nestalo. Nechá se i zabít. Ve stádě, když je právě na cestě, jsou hříbata uprostřad.
Mezi klisnou a hříbětem probíhá neustálý dialog. Hříbě se po narození od své matky moc daleko nevzdaluje, později od ní odbíhá čím dál víc a dál. I přesto je matka pořád na pozoru. Jakmile se hříbě vzdálí moc daleko, klisna ho přivolá zpět řehtáním nebo zafrkáním. Matka také musí svého potomka naučit zákony stáda a dávat na něj pozor, aby někomu neublížil.
Hříbě se své matky nemůže držet věcně. Čím je starší, tím je samostatnější. Matka si sním už tolik nehraje a hříbě samo se více věnuje ostatním koním. To vše se děje postupně. Ve volné přírodě nechává klisna své hříbě sát do narození svého dalšího hříběte, v zajetí je odstavují lidé.

Odstavování

Ve volné přírodě se odstavování, čili oddělování matky od hříběte, odehrává velmi pomalu. Když je odstavování náhlé, hříbě i klisna tím velmi trpí. Může dojít i k dlouhodobému traumatu, který může mít vliv i později, až hříbě vyroste. Proto by odstavování mělo probíhat pozvolna. Nejdříve jen na pár minut denně, potom na pár hodin a nakonec na celý den. V hřebčínech se hříbata oddělují ve věku kolem šesti měsíců.