Toto plemeno je nejstarší v Čechách. Vzniklo v hřebčíně v Kladrubech na Labem. Tento hřebčín byl založen Rudolfem II. a to roku 1579. Základem chovu byly domácí klisny, které byly kryté dovezenými hřebci neapolského a španělského původu. Ze začátku existovaly různé barvy, dokonce i izabely, hnědáci a myšáci, lae dnes jsou přípustné jen dvě barvy: bílá a černá.
Za oficiálního zakladatele bílých kladrubáků se pokládá hřebec Generale, který se narodil v roce 1787 v Kopčanech a to jen proto, že nejstarší chovatelské záznamy se ztratily při požáru hřebčína.
Kladrubák patří k nejtěžším teplokrevníkům. Je blízký lipicánům, s kterými má společné předky, ale je mohutnější. Těžká hlava má typický klabonos a dlouhý, široký, silný a krásně nesený krk je nasazen na mohutný trup. Hřbet je měkčí a delší a záď silná a rovná nebo mírně skloněná. Spěnky jsou krátké, někdy strmější, kopyta dobře tvarovaná.
Kladrubák vyniká vznosným, dost vysokým reprezentačním chodem. Je plodný, odolný, vytrvalý a učenlivý. Dospívá později, ale zato je dlouhověký a pracuje až do stáří. Tento kůň byl vyšlechtěn za tím účelem, aby císařský dvůr získal těžké kočárové koně, ale může se používat i v těžším tahu. Hodí se ale také k jízdě a v armádě se osvědčil jako kyrysnický kůň. Dnes je prohlášen za národní památku.
