Hucul je menší kůň se silnýma nohama, které někdy mívají sklon k šavlovitému postoji. Je to plemeno nesmírně silné, vytrvalé a chovatelsky nenáročné. I přesto tento koník málem vymizel. V sedmdesátých letech devatenáctého století se na Zemi vyskytovalo jen asi 300 huculů. Někteří lidé se ale pokusily o jejich záchranu. To, co se zpočátku jevilo jako nemožné, se povedlo. Hlavní organizace, která se zasadila o záchranu huculských koní je HUCUL KLUB (www.?.cz), který má své centrum na Zmrzlíku.
Huculové jsou nejen velice skromní, ale i dlouhověcí a vytrvalí. Jejich jedinou drobnou charakterovou vadou je tvrdohlavost. Mají hustou srst, široké čelo, nízký kohoutek a vysoko nasazený krk. Na huculech mohou jezdit lidé všech věkových kategorií. Je ideální jako poník pro děti - i pro ty nejmenší a díky jeho síle na něm můžou bez problému jezdit i dospělí. Je také často využíván k hipoterapii, k zápřeži i k zemědělským pracem. Nehodí se pro vrcholový sport.
Původní huculové měli plavou nebo myší barvu s tipickým úhořím pruhem. Dnes se však díky křížení vyskytují hlavně hnědáci. Vraníci jsou vzácní. Bělouši a jiné barvy se většinou nevyskytují. Bílé odznaky nejsou původní, prozrazují jen vliv cizí krve.
Dnes již najdete huculy v ČR takřka na každém rohu. V Polsku se chová jeho příbuzný - polský konik. Ve vzdálenější cizině je to však plemeno téměř neznámé. My však přejeme tomuto mimořádnému koni, aby našel uplatnění i v takových zemích, jako je USA nebo Velká Británie. Určitě si to zaslouží.
