PÍSNIČKY
Jak chcete žít bez koní
autor: Z. Rytíř
Už jsem si zvyknul i na proudy aut,
jak se tak valí dálnicí.
Je to zkrátka pokrok a ten já mám celkem rád,
mám v něm svý místo a svůj cíl.
A jen občas je mi líto ve chvílích nejtišších,
když oheň jiskry rozhání,
že mi tu stále schází vlání koňských hřív
a vám to neschází.
Ref.:
Tak se ptám, když se slunce k horám nakloní,
já se ptám, když mě jarní vánek dohoní,
jak chcete žít, jak chcete žít bez koní.
Vážně mám v úctě technické zázraky,
i když ne všemu rozumím.
Tak stejně mi tu chybí, jak pádí krajinou,
a s tím se zkrátka smířit neumím.
Ref.:
Když se zamiluje kůň
autor: Z. Svěrák, J. Uhlíř
Když se zamiluje kůň,
tam někde v pastvinách,
láskou hlubokou jak tůň,
tam někde v pastvinách.
Když se zamiluje kůň
koňskou láskou,
zpívejte písničku
pro jeho klisničku,
nechte ho jít.
Nejkrásnější zvíře,
zvíře pro rytíře,
jmenuje se kůň.
Važte si ho, lidé,
ať nám jich pár zbyde,
jmenuje se kůň,
jmenuje se kůň.
Slečna s bílou lysinkou,
tam někde v pastvinách,
bude brzy maminkou,
tam někde v pastvinách.
Vždyť se zamiloval kůň
koňskou láskou,
hřívu si navlnil,
aby ji oslnil,
a cválá k ní.
Koníčku můj
autor: Z. Svěrák, J. Uhlíř
Koníčku můj,
zastav se, stůj,
v lampičce pod vozem dochází lůj.
Seno máme,
vodu máme,
do rána bílého posečkáme.
Hvězdná báň se zvolna točí,
a když kočí zavře oči,
zdá se mu prastarý sen.
Tam kde teče velká řeka,
tam že na něj láska čeká,
oči má modré jak len.
Možná že i tomu koni
krásný sen se hlavou honí,
že na něm sedí sám král.
Až je oba rosa vzbudí,
budou zkřehlí, budou chudí,
potáhnou vozíček dál,
potáhnou dál.
Koníčku můj,
zastav se, stůj,
v lampičce pod vozem dochází lůj …
Kopyta a hříva
autor: Klíč
Jsou kopyta a hříva a čabraky a šporny,
skrz ně kůň se na svět dívá a smíchy chtěl by ržát.
Když v sedle stařík zpívá, že vede život vzorný,
kůň moudře hlavou kývá a čeledín je mlád.
Ref:
O tý holce, která v stáji dává koňům pít,
klisny tiše řehtají, že hříbě bude mít.
Jsou jen kopyta a hříva a čabraky a šporny
a kůň se na svět dívá a smíchy chtěl by ržát.
Jsou kopyta a hříva a pán si v sedle mlaskne,
jó, až to na něj praskne, to teprv začne cval.
Teď v slunci srst se svítí a přes potok si skáčem,
už zejtra budem s pláčem sedlat opodál.
Ref:
Starý jezdec bez otěží do chomoutu vlít',
o hřebce tu neběží, vždyť holka chce si žít.
Budou prstýnky a hříva a čeledín je mlád,
a proto kůň jen krkem kývá a smíchy chtěl by ržát.
Budou prstýnky a hříva a čeledín je mlád,
a proto kůň jen krkem kývá a smíchy chtěl by ržát.
Poníci
autor: Z. Svěrák, J. Uhlíř
V Praze-Michli za tratí
proti škole,
jdou poníci strakatí
v jednom kole.
Jeden z nich má jméno Joe,
druhý René
na nich malé děti jsou
posazené.
Město je chvojím vonící,
proč jste tak smutní, poníci?
Nad městem duní zvony,
proč jsi tak smutný, ponny?
Věže se tyčí do výšky,
poníci trousí koblížky,
kdepak budou na noc
v této době Vánoc?
Jsou hodní a jsou němí
Joe i René,
pod bílými houněmi
sny maj senné.
Když tak hustě chumelí,
myslím na ně,
tvrdý chleba zbude-li,
dám jim z dlaně.
Zachraňte koně
autor: Kamelot
Peklo byl ráj, když hořela stáj, příteli,
věř mi, koně pláčou, povídám,
to byla půlnoc, v tom křik o pomoc, už letěly
hejna kohoutů, a bůhví kam.
Ref.:
Zachraňte koně, křičel jsem tisíckrát,
žil jsem jen pro ně, bránil je nejvíckrát,
než přišla chvíle, kdy hřívy bílé
pročesal plamen, spálil na troud.
Ohrady a stáj, a v plamenech kraj už nedýchal,
já viděl, jak to hříbě umírá,
klisna u něj a smuteční děj se odbývá,
jak tiše pláče, oči přivírá.
Ref.:
Zachraňte koně, křičel jsem tisíckrát,
žil jsem jen pro ně, bránil je nejvíckrát,
zachraňte koně, křičel jsem tisíckrát,
zachraňte koně ...
Bílým koním
autor: COP
Bláznivý tvý tóny jsou,
za krokem bláznů tvý slova jdou,
bohatství snad nás zachrání,
nemáš to štěstí a já nadání.
Ref.:
Bílým koním snad mávat teď smím,
bílým koním, jsou volní, to vím.
Já nemám nic, jen zpívám,
jsem stále stejný, cítím se sám,
mám touhy svý: pár koní mít,
předhonit času běh, cválat a snít.
Tak žijem dál, zmizel i smích,
pár cizích lidí do snů zhroucených,
chtěl jsem jít pryč, zůstávám,
dál s dvojí pýchou svejch pár koní mám.
Ref.:
+ bílým koním, jsou volní, to vím,
jsou volní, to vím ...
Divoké koně
autor: Jarek Nohavica
/: Já viděl divoké koně, běželi soumrakem, :/
vzduch těžký byl a divně voněl tabákem,
vzduch těžký byl a divně voněl tabákem.
/: Běželi, běželi bez uzdy a sedla krajinou řek a hor, :/
/: sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor? :/
/: Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, :/
/: naše touho, ještě neumírej, sil máme dost. :/
/: V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, :/
/: milování je divoká píseň večera. :/
/: Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku, :/
/: král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků. :/
/: Chtěl bych jak divoký kůň běžet, běžet, nemyslet na návrat, :/
/: s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád. :/
Já viděl divoké koně ...
Don Diego
autor: Chrpa
Ref.:
Diego, don Diego, krásný koně máš,
Diego, don Diego, proč máš v očích pláč?
Za to hříbě, done Diego, tady nuggety všechny mé máš,
za to hříbě, done Diego, za tu malou bílou tvář.
Ref.:
Do očí pohleď svýmu koni, až v nich uzříš ohňů zář,
pak skloň hlavu do jeho hřívy a vzpomeň na těch chvil pár.
Ref.:
Rec:
Tenkrát, tenkrát jsem ještě nevěděl, stařičký done Diego, co
to hříbě pro tebe znamenalo, nevěděl jsem, že se přihnalo
ráno štváno září ohňů až k vratům tvýho ranče s malým živým
uzlíčkem v sedle.
Ref.:
Doney Gal
autor: Spirituál kvintet
Kdo ví, proč to hříbě tak v lásce mám,
stádo mu zbloudilo bůhvíkam.
Ref.:
Ať sníh či déšť padá tmou,
já a můj Doney Gal nesmíme snít,
stále dál cestou zlou
já a můj Doney Gal musíme jít.
V zádech už máme snad tisíce mil,
stále jen spolu jdem, neznáme cíl.
Ref.:
Až z nás jeden zůstane v klínu hor,
já ať to jsem, a ne můj Doney Gal.
Ref.:
Nebe plné koní
autor: Vojta Kiďák Tomáško
Tohleto hříbě podkovu neztratí
na dráze závodní,
leží tu na slámě, sotva se obrátí,
a v očích má napsaný, že:
Ref.:
Někde je nebe plné koní, bez ohrad, opratí,
louky, co báječně voní pro hříbě střapatý,
že někde je nebe plné koní a laskavých honáků,
kopyta cinkavě zvoní do zlatých oblaků.
Klisna už větří a u žlabu třese hřívou,
koně prý nebrečí,
kdo z vás, vy bohové zmazaní zemskou špínou,
kdo z vás ji přesvědčí, že:
Ref.:
To malý hříbě už na cestu dává se cvalem,
zpátky se nevrátí,
tak nebuď smutná, vždyť za chvíli projede rájem,
a tam bolest neplatí, vždyť:
Ref.:
+ kopyta cinkavě zvoní do zlatých oblaků ...
Přivázali koně
autor: Nerez
Přivázali koně, koníčka vranýho,
k uplakaný vrbě srdce dřevěnýho,
/: nad vodou se kloní, slzičky jen roní,
slova hojivýho že už není pro ni. :/
Můj koníčku černý, koníčku můj zlatý,
pojedem do města, to pro nový šaty,
to pro nový šaty, v stříbře-zlatě tkaný,
pod šatama čepel v ocel vykovaný.
Potom hlavu skloníš k mému čelu nízko,
potom hlavu skloníš k mému čelo nízko,
můj koníčku vraný, že my k umírání,
že my k umírání máme stejně blízko ...
Steeplechase
autor: Hotovo
Den se krátí, slunce slábne, stará dáma za tratí,
pod kopyty koní mládne, říjen šat ji pozlatí.
Oráč zkypřil kousek půdy, zahradník dá trávě med,
na překážky neber chůdy, postačí ti koňský hřbet.
Ref.:
Jako kůň se pere s dráhou, k vyhrávání naladěn,
bojuj též ač v očích s váhou, steeplechase čeká tě každý den.
Z turniketů davy proudí, přátelé se scházejí,
limonády děty loudí, dospěláci sázejí.
Zatím koně ještě čeká od startéra jen pár vět,
rozjeďte se do daleka, hlavně zdraví přijďte zpět.
Už vyráží jako střela, ztichl celý areál,
chladná šíje, pevná těla, sochař by je vytesal.
Někdo Taxis snadno zdolá, hned je vítěz, hned je král,
a pak marně zděšen volá, když kůň padne opodál.
Ref.:
Jenom jeden první v cíli, jenom jeden zvítězí,
zlatý věnec, davy šílí, ostatní jsou v zámezí,
zapomenou na porážky, které dávno odnes čas,
letem vážky na překážky do Pardubic přijeď zas.
Ref.:
Vožralá kobyla
autor: Vojta Kiďák Tomáško
Můj kůň je vlastně kobyla, co na hřbetě mě nosila,
když jsem byl ještě malý dítě hravý,
teď ke stáří je praštěná, a když chci skočit do sedla,
kope, kouše, prostě nemá mravy.
Ref1:
Když řeknu "čehý", jde klidně "hot",
když jí dám vostruhy, zastaví krok,
všechno dělá navopak, teď dostala chuť na koňak
a na pravej námořnickej grog.
Cik-cak chodí vod mládí, sem-tam kousne do trávy,
jen vočíčkama přivožrale mžourá,
rum už z dálky zavětří, a já tuším neštěstí,
že se dneska večer zase zbourá.
Ref1:
Má kobyla je praštěná, kus světa se mnou sjezdila
a v každým městě po hospodě pátrá,
jak jí mám být příkladem, když mě vidí den co den,
že mi měkne mozek, tvrdnou játra.
Ref2:
Řeknu "čehý", jde klidně "hot",
dám jí vostruhy, zastaví krok,
všechno dělá navopak, teď dostala chuť na koňak
a na pravej námořnickej grog.
Až nás Pánbůh zavolá, tak moje stará kobyla
mě u nebeský brány jistě shodí,
svůj vratkej krok zamíří tam k nebeskýmu šenkýři
a vodtamtud nás nikdo nevyhodí.
Ref1:+ /: a na pravej námořnickej grog ... :/
Šedé sedlo
Nad prérií slunce žluté zapadá,
k lásce své se cowboy navrací,
stín do trávy tu padá,
srdce náhle krvácí.
Ref.:
Děvče ze zlatého západu nezpívá,
smutně šedé sedlo hladí,
zrakem zrozeným se na koníčka dívá,
on jediný nezradí.
Snad víš, kde pán je tvůj,
pověz mi, proč se vracíš sem tak sám.
Ty víš, kde zůstal miláček můj,
ukaž jen kde své štěstí hledat mám.
Děvče ze zlatého zípadu nezpívá,
smutně šedé sedlo hladí.
Kdesi v prérii že mladý cowboy zmírá,
jeho kůň to prozradí.
V prérii se výstřelem vždy zaplatí,
v lásce sokové se nesmíří.
V dým do dáli se ztratí,
k oblakům jen zamíří.
Ref.:
Píseň v sedle
Seno a stáj, tak voní náš kraj
i do oblak máš tu blíž.
A nad údolím, kde zdvihá se dým,
dusot koní uslyšíš.
Rodný kraj má každý rád,
pojďme k pastvinám svá stáda hnát.
Koník můj už nemá stání,
širou plání chce v běh se dát.
Dobrý kůň, druh toulek mých
nikdy nezradí mě v dobách zlých
jen pro nás, když den se stmívá
píseň zpívá kraj plný krás.
Temný je bor i vrcholky hor,
když denza obzor šel spát.
Jen já musím bdít se svým koněm jít
temnou nocí dál se brát.
Kraj se tmý, jak černá tůň
jedu prérií já a můj kůň
ruka má kolt pevně třímá
vůkol dřímá kraj plný krás.
Tu pojednou zní výstřel tmou
laso zasviští nad hlavou mou
volám stůj a kot můj pálí
prchá v dáli nepřítel můj,
prchá v dáli nepřítel můj,
...
Kopyta koní
Dnem nocí cestou starou známou
ků'n kluše cestou vydrpanou
písek mu pod kopyty píská
v sele výská jeho pán.
Sombrero pod bradou si spíná
na všechny strasti zapomíná.
V kaňonu kde se hvězdy třpytí
vidí kvítí celý lán.
Kaňon svou píseň zpívá
slunko když dohořívá
kovboj když kolem
projíždí dolem
kaňon svou píseň zpívá.
Když žene svoje stáda
po břehu Colorada
hlavu svou kloní k starému koni
do úst mu uzdu vkládá.
Stádo se žene doubravou
na hvězdy se dívá
a na oblohu modravou
posílá svůj klid.
A když se večer stmívá
oheň když dohořívá
kopyta koní
o kámen zvoní
kaňon svou píseň zpívá.